Rokytnice v Orlických horách 2010

Mezinárodní provozní setkání velikosti TT
19. — 23. května 2010

Rokytnice v Orlických horách. Když jsem byl malý kluk, celou zimu jsme tudy s tátou jezdili do nedalekých Říček lyžovat. Pak jsem musel ze zdravotních důvodů lyží nechat a to mě přivedlo zpět k vláčkům. Později jsem se dostal sem do Zababova a najednou opět jedu do Rokytnice. Jen za úplně jiným účelem.

Kopec na modulovce

Tomášov býval kdysi malá lokálková stanička, ale Dano, její majitel, měl větší ambice. Zcela tomu rozumím, také osciluji mezi maličkými staničkami zapomenutých lokálek a velkými stanicemi hlavních tratí. A tak jsme jednoho dne měli odbočnou stanici Tomášov, která ale byla stále dlouhá, teda spíš krátká, jako na lokálce. Musím říct, že provoz tím byl hodně limitován. Tou dobou jsme také v naší sekci řešili rozhodnutí, zda zůstat na metru (pro nezasvěcené: tím se myslí výška temene kolejnice nad podlahou), nebo přejít na, v ostatních sekcích, standardních 1300mm. A tak jsme všichni chodili a mudrovali, a mudrovali a chodili, až to Pavel nevydržel a s Danem se vsadil. „Když prodloužíš Tomášov alespoň o metr, tak já postavím kopec, abychom mohli jezdit z toho metru na 1300 a zpátky” zněla sázka. Tomášov je prodloužen již nějaký ten pátek a loni v Rossweinu byla také premiéra litického kopce.

No a kvůli té sázce, vlastně jejímu uzavření, byl kopec jediný modul mezi Rumburkem a Tomášovem. I tak to byl nejdelší mezistaniční úsek. Sašovi, který připravil celý GVD, to sice hodně komplikovalo práci a nám to možná ochudilo hru na velkou železnici, ale sázka je sázka. Když už oba dokázali takový kus práce, tak bylo správné jim vyhovět.

Kopec sám o sobě pak obohatil naši hru o možnost realistických postrků. S novým spřáhlem to byla sice jiná situace než se starým očkovým, ale když se strojvedoucí snažili, tak se práce zdařila i zde. Překvapením pak byla maličká lokomotiva německého kolegy Jana, která těsně před koncem setkání honila kopcem nahoru dolu soupravu, za kterou by se ani Sergej nebo Ragulin nestyděly.

Sklon jako na skutečné železnici – do 20‰, ale při té délce převýšení 300mm (36m v reálném světě). A díky tomu občas do Tomášova něco přijelo tak nějak neočekávaně.

Rumburk středem světa

Před mnoha lety nás David překvapil tím, že na setkání přivezl ne jednu avizovanou stanici, ale hned dvě! Dlouhou dobu pak byly Svor i Bělá pod Bezdězem klíčovými moduly našich setkání. I dnes je náš layout bez nich jaksi nekompletní. Jsem moc rád, a myslím, že nejen já, že Svor opět našel cestu mezi stanice našich layoutů. Gratuluji, Hynku. To ale předbíhám a odbočuji, takže zpátky k původní myšlence.

Po čase David začal povídat o Rumburku a obě stanice prodal kolegům v Zababově. S napětím jsme čekali, jaký Rumburk bude. Premiéra byla opět v Rossweinu. No co Vám budu povídat. Je prostě úžasný! Stanice s kolejovým plánem přesně podle reálu, s nekrácenou délkou, je prostě v layoutu impozantní jako ta nejhlavnější stanice na hlavní trati. Přeci jen musíme náš stodvacetkrát zmenšený svět vtěsnat do tělocvičny, že. Rumburk se tak automaticky stává centrálním uzlem našeho layoutu – skutečným středem našeho modelového světa a dění v něm.

V Rokytnici byl Rumburk na hlavní trati mezi Bělou a Tomášovem, odbočovala z něj trať do NDR a kratičká lokálka do Mochova. Z hlediska GVD i nákladní dopravy byl pak Rumburk vlakotvornou stanicí. Navíc jako ve stanici na vrcholu kopce zde odstupovaly postrkové lokomotivy a vracely se dolů do Tomášova. No zkrátka dělo se tu vše a tak se čtyřčlenná obsluha občas měla hodně co otáčet, aby zvládala provoz, na který přeci jen Rumburk stavěný není. Ještě že z Rumburka se také řídily hodiny modelového času.

Fotek z Rumburku nemáme mnoho. Už se ale začal zelenat, tak jich příště můžete očekávat daleko víc.

Celá střední Evropa v jedné tělocvičně

Rokytnice byla první opravdu velké mezinárodní setkání TT modulů v Česku. Do Zákup za námi již pravidelně přijíždějí kolegové z německých klubů. Slovenské kolegy nějak nebereme jako zahraniční. V modelovaných časech byli přeci také Čechoslováci a dneska jsou to Zababováci. Do Rokytnice za námi přijeli také polští kolegové se svými moduly a tak tu již bylo národů, národností a států opravdu hodně. Musím říci, že cizí, tedy nezababovské, zahraniční moduly byly skutečnou extraligou mezi moduly. Jak polské tak německé moduly byly naprostá špička v použitých materiálech a provedení. Slovenské moduly kolegů z klubu Hôrky byly více než slušný standard. Bylo na nich opravdu vidět, že jsou z jednoho klubu. Slovy nelze popsat to, co vidíte na fotografiích.

Musím pochválit i naše modeláře, že se nenechali zahanbit a předvedli moduly na srovnatelné úrovni. Měli jsme to nejblíž a tak zababovské moduly byly ve všech stádiích vývoje modulu. Od prosté konstrukce se zapojenými kolejemi, až po téměř hotové moduly. Horymír tvrdí, že modul není hotový nikdy!

Mnoho krásných detailů na modulech ze všech zemí. Poslední fotky pak připomínají, že setkání není jen o modulech, ale hlavně o lidech kolem nich.

Die Kinderbahn – KndB

Toho metru jsme se drželi hlavně kvůli našim dětem. Ono jak stárneme, tak potřebujeme ty moduly zvedat spíš výš a výš, abychom se pod nimi nemuseli tolik ohýbat. To ale zase odbočuji.

Z Tomášova odbočující lokálku jsme tedy věnovali dětem a nechali její provoz jen na nich. Hlavně obsluhu stanic a také vedení vlaků. Chvíli to vydrželo, ale v polovině setkání už na KndB sloužili a jezdili dospělí. Na hlavní trati se proháněly rychlíky a Pnky vedené dětmi, které kolikrát skoro neviděly na modul. Provoz to neovlivnilo a bylo na všech vidět, že si tou výměnou rolí našli, to, co je baví.

Je vidět, že díky dětskému koutku si dětí nikdo moc nevšímal — fotek je málo. Ale možná měl, že Petře a Víťo?

Kalamita

Když Pavel stavěl ten kopec, tak mu při výrobě koster modulů a nohou pro ně zbyla kupa pilin, třísek a maličkých odřezků. Protože mu bylo líto je vyhodit, tak jako téma setkání vymyslel lesní kalamitu. Dělám si legraci. Článek o výrobě nákladů do nákladních vozů na toto téma dokazuje, jak důkladně se přípravě celé akce věnoval. Poděkování patří všem, kdo se pustili do přípravy nákladů. Odezva na Pavlovu výzvu byla ohromná!

Pavel měl vymyšlen celý oběh suroviny od svozu polomového dříví ve všech formách (klády, štěpka, piliny, kůra) do centrálních skladů, přes třídění a odvoz do zpracovatelských závodů, až po převoz meziproduktů výroby do míst finálního zpracování. Jen ty housle jsme nakonec nevyrobili a neodvezli do filharmonie. Připravena byla dokonce nakládka na mnoha místech na širé trati. Od toho jsme ale nakonec upustili, protože ani při našem nejpomalejším modelovém čase by se nakládka nestihla.

Vyhodnocením celé akce nás pak Pavel velice příjemně překvapil. Měl jsem celou dobu pocit, že se z kalamity modelované stává kalamita skutečná. Nebylo to asi tak hrozné, protože do pil a papíren po celém layoutu dorazilo poměrně velké množství suroviny. Do likvidace kalamity pak Pavel zapojil opravdu celý mezinárodní layout a propojil tak skutečně hru všech zúčastněných.

Moc děkujeme!

Legendu ke kalamitě si pak můžete přečíst zde.

Kalamitu a nakládku mimo běžná nákladiště si jistě užil i náš předseda Zdeněk.

Muzeum ve výtopně

V Rokytnici končí lokálka z Doudleb nad Orlicí. Sama malebná stanička je svým reliéfem docela zvláštní a velice zajímavá. Skutečným skvostem je ale výtopna pro dvě parní lokomotivy, které zde v čase slávy páry mohly nocovat. Členové letohradského železničního klubu v ní totiž zřídili muzeum soustředěné především na provoz na místní trati. Na páteční odpoledne domluvil Petr v muzeu návštěvu. Prozradil nám také, že pánové jsou také modeláři, a to dokonce ve velikosti TT. Doufám, že se jim naše moduly líbily stejně, jako nám jejich výtopna s lokomotivou v měřítku 1:1.

Reálná předloha zaujala nejednoho modeláře. Ostatní děti všech věkových kategorií si také přišly na své.


Další stránky související s tímto setkáním

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Fotoreportáž Gaba Mészároše a Petera Fábryho na serveru Railnet.sk

link_vb_img_3474Fotogalerie Václava Bureše
Václav se zaměřil na detaily. Díky tomu, že se nezapojil do provozu a mohl focení věnovat dost času, stojí jeho galerie opravdu za to!

link_mojett_100_7617Článek o setkání na webu MOJETT
VoVo se nebál kritiky a popsal naše setkání tak, jak jej viděl. Třeba pomůže zbořit mýtus o nedotknutelnosti Zababova. Díky, že jsi se nebál!

link_sttandard_dscf6512Fotoreportáž polských kolegů ze skupiny sTTandard
Reportáž je v polštině.